GLOSUJI pana Viktora Preisse

24.01.2016 10:26

Měl jsem vždy ve škole rád,ba i miloval,v češtině slohové úkoly.Až tolik moc,že jako jediný ze třídy jsem měl výjimku od češtináře,že jsem směl dopsat slohový úkol i doma po hodině a odevzdat hotový až druhý den.Nikdy mi nestačil limit 2 hodiny na jeho vypracování.A učitel věděl,že ten čas doma "neopisuji",nýbrž že skutečně "tvořím".Milý můj češtináři i třídní zároveň,pane Stanislave Kodete,dnes mám před sebou ale nejtěžší slohový úkol v mém životě,glosovat zprávu z Divadelních novin (DnV) o odchodu Viktora Preisse z "činné služby" v souboru.Tak,pane učiteli,tohle jste nás ale neučil,i když nejraději ve slohu jsem měl volné téma.TAK TEDY :

--------------------------------------------------------------------------------

Lednové vydání Divadelního měsíčníku DnV .....

..... a v něm zveřejněný rozhovor s T.T. a V.P.

Tolik závěr zveřejněného rozhovoru,slova Viktora Preisse .....

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Jako autor tohoto následujícího textu se cítím jako "provazolezec" nad propastí,kdy z levé strany nesmím spadnout do osobního života Viktora Preisse a z pravé strany nesmím protiřečit oficiálnímu sdělení vedení divadla.A za zády mám množství dotazů svých čtenářů webových stránek a před sebou mám mohutný jejich vykřičník,že Divadlo na Vinohradech snad bez Viktora Preisse a jeho Brouka v hlavě "spadne".Tedy,přátelé,víc už jste mi to ani nemohli "usnadnit".Mám také citový vztah k představení "Brouk v hlavě",už proto,že se hraje po celou dobu mého působení ve vrátnici DnV tedy 20 !!! let! Je to nejen pilíř našeho repertoáru,ale i taková "červená nit" v mé práci ve vrátnici.Žertovával jsem na toto tema,že až skončí Brouk,skončím v divadle i já.Jakási pupeční šňůra.No,málem se v létě stalo,že jsem byl "odejit",můj milý ředitel Tomáš Töpfer měl chvíli "brouka v hlavě",ale skutečný Brouk se stále hraje a já také zůstal.Děkuji moudrému panu řediteli.Ale těch 20 neuvěřitelných let je strašně moc v životě jednoho člověka.Bavili jsme se právě nedávno s Viktorem,že já nastoupil do divadla,když jemu bylo teprve padesát! A já se dívám do očí stálůe stejného herce Viktora Preisse,jako kdysi a neuvědomuji si vůbec,že rovněž s věkem cítí psychickou a fyzickou opotřebovanost jako i já.Už nevyběhnu tak křepce až nahoru pod střechu našeho divadla do prostor zkušeben nebo krejčovny,už k tomu minimálně potřebuji doprovod nějaké mladé slečny,před kterou se nechci nechat zahambit.A Viktor má k takovému triku Vás,publikum.Ale to neznamená,že je mu stále těch 50 a mně 44 let.Nejsem herec,teď vůbec v následujícím srovnání nemluvím o výsostném a geniálním herectví Viktora Preisse,chci jen vyjádřit,že bych v "Broukovi" fyzicky vůbec už neuběhal všechny ty příchody a odchody,ty rychlé převleky,nezvládl hlas i gestikulaci.Obdivuji Viktora,že to ještě furt zvládá bez náznaku únavy před diváky.VSUVKA se vzpomínkou: 2 divadelní sezony jsem měl tu čest pod režijním vedením Martina Stropnického "hrát" s Viktorem Preissem "pidiroličku" Číčy Calamida v představení  "Zkouška orchestru",kratičký výstup na forbině pouze Viktor,já a moje manželka.Pozorovat v zákulisí celé 5. dějství přípravu Viktora na jeviště a vidět jeho geniální herectví,to byly 2 roky naprostého osobního štěstí u toho být a s ním.A proč se ale jen zmiňuji o představení "Brouk v hlavě"? Víte,pro příklad toho,že chápu a rozumím rozhodnutí Viktora Preisse už jen dohrávat,stačí ten Brouk,kromě "milionů" dalších jeho natočených a odehraných rolí ve filmu,televizi,rozhlasu a hlavně v divadlech.Miliony jsem samozřejmě nadsadil,ani honoráře to nejsou,je to jen velký kus práce za sebou,práce umělce,který je ozdobou nejen Vinohrad,ale českého herectví vůbec.A příkladem i pro zahraničí.Poznávali jsme se s Viktorem Preissem pozvolna.Pan Preiss - pan Veselý.Mnohem pozdeji pan Viktor - pan Honza.Ještě mnohem později už jen Viktor a Honza,ale přátelsky si vykáme.Bude mi smutno,později bez Viktora,ale znovu opakuji,že chápu a rozumím.Jeho poslední odpověď v rozhovoru pro Divadelní noviny je geniální.Samozřejmě,že vím víc,ale to bych pak "spadl" z toho pomyslného lana nad propastí.Ale odpověděl jsem těm vzadu,že Viktor Preiss zůstává dál naším emeritním pokladem a vykřičníku vpředu odpovídám,že bez Brouka a jeho hlavního představitele divadlo opravdu nespadne.Život to tak má zařízeno,bohužel,jinak by kolem nás zůstávaly jen samé "trosky".Víte,proč mám na webu těch několik věrných pejsků,co si chodí pro piškot za mé služby?Vždycky si totiž při nich uvědomím,že po mnohých "z minulosti divadla" už ani pes neštěkne.Myslel jsem si blbě a naivně,jak po paní Jiráskové ani snad tramvaje nepojedou,kdo si dnes vzpomene na pány Kršku,Bláhu,Haničince,Brodského nebo dámy Budilovou,Hegerlíkovou,Slunéčkovou i - nebojím se - Švorcovou,atd.V branži snad někdy a někdo,abych neurazil,ale jinak?...... Co opravdu říci na závěr? Ocituji právě Viktora z článku. "Všechna rozhodnutí v životě samozřejmě záleží na momentálních pocitech a okolnostech." Jak já Vám,předrahý a milý Viktore,rozumím.

Národem - diváky - milovaný pan Viktor Preiss.

A tady já s Viktorem,kterému vděčím za mnohé jako divák umělecky a jako člověk lidsky.