PAN Jan Vedral

11.02.2017 15:16

Šéfdramaturg Divadla na Vinohradech,pan Jan Vedral. Z WIKIPEDIE Vám v další části " zkopíruji ",o jakou váženou uměleckou OSOBNOST jde....... Inspirovalo mne k dnešní glose naše osobní vzájemné setkání,když já odcházel včera z vrátnice na oběd a do banky a pan Vedral za nějakou pracovní povinností. Pár mětrů k náměstí Míru Ibsenovou ulicí. Nesmírně si vážím tohoto člověka,který je ve vedení Divadla na Vinohradech,je šéfdramaturgem,autorem mnoha rozhlasových a divadelních her,docentem a profesorem .... a člověkem. Když jsem v noci přemýšlel nad detaily tohoto textu,tak jsem si uvědomil,že ho znám celých mých 21 let v divadle. Nejdříve byl,potom pár let nebyl a znovu je. A vůbec se tím časem - tou pauzou lidsky nezměnil. To ředitel a herec a režisérTomáš Topfer také těch mých 21 let byl,potom pár let nebyl a znovu je ...... Narozdíl od Jana Vedrala se však Tomáš Topfer změnil. Lidsky. Snad asi tou politikou v mezidobí ...... Spravedlivě subjektivně srovnávám. Můj pocit a proto i můj názor. Jsem šťastný,když si myslím,že jsme s Janem Vedralem přáteli. To poznáte beze slov. Vykáme si,ale nesmírně si vzájemně ze sebe při každém osobním setkání děláme obrovskou " srandu ". Čte pravidelně moje webové stránky a určitě by mi řekl,vytkl,jako odborník,kdybych psal fakt bohapusté blbosti. Mám nesmírně rád tohoto pána,který si nehraje na kapacitu,nevyčnívá svým společenským a pracovním postavením. To pan Tomáš Topfer vchází do divadla každou moji službu především jako ředitel,potom pracuje jako režiser a herec a člověkem je jen ve své partě lidí. Omlouvám se,řediteli,takhle Vás vnímám. Vzpomínám na ředitelku Jiřinku Jiráskovou,která osobně znala i každého technikáře a vzpomínám na ředitele Jindřicha Gregoriniho,který dokonce chodil na techniku i posedět. Byli jsme tehdy v divadle " jedna rodina ". To už dáááávno neplatí ..... Ve škole jsme se učívali o zrnu a jeho plevách. Dnes? Ty jsi zrno a ty jsi jen pleva. Nikdo takový názor - postřeh - nahlas nevysloví,já na svém webu však ano. Za všechny ostatní. A příklady? Třeba Martička Vančurová,Jana Štěpánková,Daniela Kolářová,Gabriela Vránová  - viděno prizmatem současného DnV .... plevy. To není můj výraz nebo urážka,to je můj bezmocný ryze osobní pocit. Ty " holky " by měly u nás ještě zaslouženě hrát a " učit " v praxi vedle sebe na jevišti ty talentované mladé. A to raději nejmenuji i " kluky ". Je národní ostudou,když v Národním se loučili s paní Skořepovou " na chodbě ". Neodvažuji se vůbec s předstihem tipovat,kdo ještě bude mít na Vinohradech poslední rozloučení na jevišti. Zažil jsem velmi statečný " boj ",aby Dana Medřická měla v ND rozloučení veřejné a na jevišti. Tehdy ještě hrála prim bohužel politika. Nikdy nezapomenu na tehdejší projev Luďka Munzara ..... Ale zpět k panu Vedralovi. Honzíkovi ..... Určitě si ještě víc " rozházím " ředitele DnV. Ale než v budoucnu fakt oslepnu,tak zatím komentuji to " co vidím ". Před pár lety jsem Jindřichu Gregorinimu sliboval svoji knížku o Divadle na Vinohradech. Zatím jsou materiály k ní jen na mých webových stránkách. Alespoň tak za 20 tisíc ročně. Honzíčku,přeji i Vám ještě mnoho plodných let. Myslím umělecky,i když Vy se pod vousy usmíváte nad tím dvojsmyslem. Takový už jsem holt já.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

internetové encyklopedii, kterou může každý upravovat.
Jan Vedral (* 20. listopadu 1955 Praha) je český dramatik a teatrolog, soustřeďující se především na rozhlasovou hru.

Život

Je synem režiséra Rudolfa Vedrala. Po absolvování Gymnasia Jana Nerudy v Praze nesměl být přijat k vysokoškolskému studiu, byl zaměstnán jako pomocný dělník v papírnách. Po dvouleté vojenské službě zakončil v roce 1981 dálková studia DAMU. Během studia působil jako metodik ochotnického divadla, jako dramaturg divadla v Olomouci, v 80. letech pak v Divadelním ústavu, jako dramaturg rozhlasových her v Československém rozhlase, od roku 1986 jako šéfdramaturg Divadla na Vinohradech. Od roku 1984 přednáší na DAMU, v 80. letech se významně angažoval jako lektor českého amatérského divadla. V letech 19901994 byl ředitelem Městských divadel pražských, pak (opětovně) do roku 1998 šéfdramaturgem Divadla na Vinohradech, na počátku milénia působil pět let jako dramaturg Činoherního studia v Ústí nad Labem. Od roku 2005 působí jako programový poradce v Českém rozhlase.

V roce 1994 byl habilitován docentem, v roce 2001 jmenován profesorem dramaturgie
činoherního divadla. V roce 2009 získal titul PhD. na VŠMU v Bratislavě za práci Horizont události (Teoretická postdramaturgie). Vedle kontinuální pedagogické činnosti na Divadelní fakultě AMU v Praze byl jedním ze zakladatelů soukromé vysoké školy Literární akademie J. Škvoreckého a dva roky jejím prorektorem, učil tři roky na Vyšší odborné škole publicistiky, od roku 2005 přednáší na Fakultě dramatických umení Akadémie umení v Banské Bystrici.

Dílo

Klíčovým tématem, kterým se Vedral ve svých původních divadelních a rozhlasových hrách a také v dramatizacích zejména zabývá, je vztah umění a moci, nahlížený na příbězích, jež jsou buď obrazem umělecké existence v totalitě (Urmefisto – 1987, Mistr a Markéta podle Bulgakova 1987), nebo přímo studií umělce kompromitujícího se spoluprací s totalitním režimem opírající se o konkrétní události především v nedávné české minulosti (Dabér – 1997, Jackson čili showbyznys a umírání v tancích a písních národa českého – 2005, We have got him (Staří režiséři) – 2008, Xaver – Český rozhlasový román, 2009).

 

Rozhlas

  • Kurs střelby ve ztížených podmínkách, rozhlasová hra, 1985
  • Orfeus 33 – 45, osmidílný původní rozhlasový seriál, 1985
  • Urmefisto, původní dvoudílná rozhlasová hra, 1987
  • Mistr a Markéta, třídílná rozhlasová dramatizace románu M. Bulgakova, 1987
  • Delfy, stereofonní rozhlasová hra, 1989
  • Ve skladišti mé hlavy, stereofonní rozhlasová hra, 1994
  • Dabér, stereofonní rozhlasová hra, 1997
  • Čtyřicet dnů, devítidílný rozhlasový seriál podle románu F. Werfela, 1999
  • Aneurysma, původní rozhlasová hra, napsáno 1999, natočeno 2008 Slovenským rozhlasem
  • Cesty pana Gullivera, dvoudílná hra podle předlohy J. Swifta, 2002
  • Símurgh (Mluva ptáků), rozhlasová pohádka podle F. Attára, 2004
  • Jackson, anebo showbyznys a umírání v tancích a písních národa českého, 2005
  • Lord Jim, pětidílný rozhlasový seriál podle románu J. Conrada, 2005
  • Zámek, rozhlasová dramatizace románu F. Kafky, 2006
  • Achajové, třídílná rozhlasová hra podle antických mýtů, 2006
  • Xaver (Český rozhlasový román), sedmidílný původní seriál, 2009
  • Mor (dramatizace podle Alberta Camuse), rozhlasová hra, 2012

Divadlo

  • Polly v Západní Indii, komedie podle J. Gaye, 1981, Disk
  • Generální zázrak čili Inženýrský mýtus, komedie podle V. Párala, 1983, VČD Pardubice
  • Den delší než století, adaptace románu Č. Ajtmatova, DNV Praha 1986
  • Urmefisto, hra inspirovaná životem a románem K. Manna, DNV 1987
  • Mistr a Markéta, revuální pašije podle románu M. Bulgakova, DNV 1989
  • Zámek, dramatizace románu F. Kafky, MDP 1991
  • Nadsamec, divadelní mystifikace podle románu A. Jarryho, MDP 1993
  • Pěna dní, muzikál podle románu B. Viana, hudba M. Svoboda, MDP 1994
  • Bolest a kámen, hra na motivy románu K. Schulze inspirovaná dobovými souvislostmi jeho vzniku, psáno pro DnV, zakázáno 1998
  • Obrazy z Francouzské revoluce, scénář spolu s H. Burešovou a Š. Otčenáškem, 2000
  • Kašpar Hauser (Dítě Evropy), hra, JČD České Budějovice, 2004
  • We have got him! (Staří režiséři), hra, ND Praha 2008

 

Obrázek

Nezáměrná tetralogie plus jedna nechtěná hra navíc