Trapas

27.06.2016 14:11

Kdybych si to chtěl vymyslet - tak nevymyslím. Život však přemýšlí o nás a bez nás. Jdu takhle dnes z oběda kolem naší "Žofky" (obrazovka s upoutávkami na naše představení mezi vitrinami venku) a vidím slečnu,jak hledí na obrazovku s upoutávkou na představení "Hašler". Dělávám to často,udělal jsem to i dnes. Říkám té slečně,ať na toto představení jde,že je nádherné a že vím o čem mluvím,neboť jsem od nás z divadla. Já vím,já jsem také z divadla,odpověděla ta slečna a teprve se otočila ke mně. UFFFF !!! Ona to byla Terezka Kostková ..... já ji hned zezadu nepoznal,miláčka našeho. Dovysvětlil jsem - vlastně jen připomněl - že velmi blbě na ulici vidím a stává se mi to tedy často,no svému taťkovi Petru Kostkovi to prý s gustem sdělí coby historku. Už si představuji,jak se Petr směje, No a pak zastavujte v mém případě slečny.

Starší moje fotka s Terezkou.

Petr Kostka s Františkem Němcem.

No jo no,moje každodenní " vybavení " - brýle,velká lupa,malá lupa - to vše na nezbytné čtení.

Lékařsky " zakázané " kafe. Někdy .....